Vaše dotazy

1) Některé děti nechtějí chodit do sboru, protože se tam prý nudí. Co s tím?

2) Jak mám mezi dětmi udržet kázeň?

3) Jak mám pracovat se skupinou, ve které je mezi dětmi velký věkový rozdíl?

4) Jak být pro děti kamarádem i autoritou? Kde je hranice?

5) Jak často máme vést děti k obrácení? Každý týden, nebo jednou za čas?

 

Napište nám svojé otázky

_______________________________________________________

 

1) Některé děti nechtějí chodit do sboru, protože se tam prý nudí. Co s tím?

Je pravda, že některé děti se ve sboru nudí a netěší se tam.

Někdy je to problém opravdu nudných, zastaralých metod služby dětem, což se v dlouhodobě zajetém systému stává. Ale dá se to řešit - např. promluvit si o tom na setkání pracovníků s dětmi a vyhledat inspiraci nových podnětů na nějakém semináři či přihlásit se společně na online workshop... Pravda, šlápnout do vosího hnízda není zrovna snadné, ale pokud nám jde o budoucnost našich dětí, měli bychom se odvážit situaci řešit.

Někdy může být problém nudy spojen s určitou "zmlsaností" dětí - jejich běžný týdenní režim ovládají světské aktivity (sport, kroužky, počítač, televize...) a pak se člověk těžko zavděčí i superskvěle připraveným biblickým programem.

Ale na druhé straně to nejdůležitější je učitelovo zapálení pro Krista, láska ke Kristu i k dětem. Být ve své víře opravdový a projevit o děti upřímný zájem - to je nejsilnější moment služby, a tam každý máme osobní odpovědnost. Nikdo však není dokonalý světec, proto je důležité před dětmi nehrát divadélko a umět přiznat své chyby.

 

2) Jak mám mezi dětmi udržet kázeň?

Nekázeň v hodině má obvykle širší kontext. Ale zde je pro začátek pár dobrých tipů:

  • Modli se za problematické děti ve skupině.
  • Stanovte si na začátku roku společně s dětmi pravidla chování (poskládané např. z biblických veršů).
  • Snaž se o pestrý program.
  • Projev každému dítěti uznání a ocenění.
  • Začni mluvit teprve tehdy, až se všichni utiší.
  • Udělej něco neočekávaného.
  • Zaměstnej děti činností.

Toto téma si však vyžaduje hlubší zamyšlení - doporučujeme náš online workshop „Kázeň v hodině - je možná?!"

 

3) Jak mám pracovat se skupinou, ve které je mezi dětmi velký věkový rozdíl?

Služba dětem s velkým věkovým rozdílem je vždycky nouzovým řešením, protože nemůže být nikdy tak efektivní, jako když pracujeme s každou věkovou skupinou zvlášť.

Pokusme se tedy i přes zdánlivě bezvýchodnou situaci modlit a najít lepší řešení.

Jestliže to opravdu nejde, připravme pro děti oddělený program alespoň někdy.

Pravidelný program pro „univerzální skupinu" dětí nepřipravujme na nějaký průměr či střed (nejmladší a nejstarší budou zase ošizeni), ale zařaďme různé prvky, které osloví vždy určitou věkovou skupinu. Při odpovídání na otázky a vykonávání úkolů dávejme přednost mladším, starší děti zapojme do spolupráce při vyprávění, dramatizaci biblických scének... Zařaďme spolehlivé „hity" pro každou skupinu, které nahradí nudnější momenty programu.

V materiálech „Objevujme Bibli se školáky" najdeme ke každému tématu náměty pro mladší i starší školní věk, z nichž se dá „namíchat" přijatelná směs pro naši „univerzální skupinu". Nespokojme se však s provizorním řešením a snažme se pro duchovní růst dětí vytvořit optimální podmínky.

 

4) Jak být pro děti kamarádem i autoritou? Kde je hranice?

Hranici kamarádství a autority u dětí lze těžko všeobecně položit. Naši pevnost, rozhodnost a důslednost děti očekávají, vždyť jsme vedoucími skupiny - naopak nerozhodnost a nejistotu děti rychle rozpoznají a využijí (k naší škodě). Můžeme s dětmi jednat přátelsky i bez toho, abychom byli jedněmi z nich. Od dětí bychom měli očekávat úctu a respekt (nedovolovat si osobní narážky na učitele), ale zároveň bychom neměli postrádat smysl pro humor, osobní otevřenost a zájem o jejich dětské starosti.

 

5) Jak často máme vést děti k obrácení? Každý týden, nebo jednou za čas?

Pravidelné výzvy otupí v dětské mysli jedinečnost nabídky Boží záchrany. Je vhodné v určitých časových intervalech připravit příležitosti, kdy s dětmi sdílíme evangelizační poselství a děti se mohou rozhodnout pozvat Ježíše do svého života, avšak k samotnému kroku přijetí Ježíše je vhodný osobní rozhovor.

Některé děti z věřících rodin mohou učinit tento zásadní krok k Ježíši samy, bez cizí pomoci, jiné mají všelijaké otázky či nevědí, jak to udělat. Možná se o to i kdysi pokusily, ale nejsou si jisté, zda Ježíš vstoupil do jejich života. Potřebují možnost osobního rozhovoru a povzbuzení.

Doporučujeme přečíst si poznatky o tom, jak vést takový rozhovor, v knížce „Každé dítě potřebuje slyšet evangelium". Zde najdeme také spoustu námětů ke sdílení evangelizačního poselství.

 

  • K TOMU NAVÍC DOPORUČUJEME:

    Přiručka pro pracovníky s dětmi Písničky (CD + zpěvníčky) Přehled chronologie
  • HORKÝ TIP:
    Děti se učí
    nejenom tím,
    co slyší
    – daleko více tím,
    co vidí a co dělají.
    Proto je dobře
    do vyučování zapojit
    co nejvíce
    smyslových orgánů.

Clickpress.cz