Vaše dotazy
1) Některé děti nechtějí chodit do sboru, protože se tam prý nudí. Co s tím?
2) Jak mám mezi dětmi udržet kázeň?
3) Jak mám pracovat se skupinou, ve které je mezi dětmi velký věkový rozdíl?
4) Jak být pro děti kamarádem i autoritou? Kde je hranice?
5) Jak často máme vést děti k obrácení? Každý týden, nebo jednou za čas?
_______________________________________________________
1) Některé děti nechtějí chodit do sboru, protože se tam prý nudí. Co s tím?
Je pravda, že některé děti se ve sboru nudí a netěší se tam.
Někdy je to problém opravdu nudných, zastaralých metod služby dětem, což se v dlouhodobě zajetém systému stává. Ale dá se to řešit - např. promluvit si o tom na setkání pracovníků s dětmi a vyhledat inspiraci nových podnětů na nějakém semináři či přihlásit se společně na online workshop... Pravda, šlápnout do vosího hnízda není zrovna snadné, ale pokud nám jde o budoucnost našich dětí, měli bychom se odvážit situaci řešit.
Někdy může být problém nudy spojen s určitou "zmlsaností" dětí - jejich běžný týdenní režim ovládají světské aktivity (sport, kroužky, počítač, televize...) a pak se člověk těžko zavděčí i superskvěle připraveným biblickým programem.
Ale na druhé straně to nejdůležitější je učitelovo zapálení pro Krista, láska ke Kristu i k dětem. Být ve své víře opravdový a projevit o děti upřímný zájem - to je nejsilnější moment služby, a tam každý máme osobní odpovědnost. Nikdo však není dokonalý světec, proto je důležité před dětmi nehrát divadélko a umět přiznat své chyby.
2) Jak mám mezi dětmi udržet kázeň?
Nekázeň v hodině má obvykle širší kontext. Ale zde je pro začátek pár dobrých tipů:
- Modli se za problematické děti ve skupině.
- Stanovte si na začátku roku společně s dětmi pravidla chování (poskládané např. z biblických veršů).
- Snaž se o pestrý program.
- Projev každému dítěti uznání a ocenění.
- Začni mluvit teprve tehdy, až se všichni utiší.
- Udělej něco neočekávaného.
- Zaměstnej děti činností.
Toto téma si však vyžaduje hlubší zamyšlení - doporučujeme náš online workshop „Kázeň v hodině - je možná?!"
3) Jak mám pracovat se skupinou, ve které je mezi dětmi velký věkový rozdíl?
Služba dětem s velkým věkovým rozdílem je vždycky nouzovým řešením, protože nemůže být nikdy tak efektivní, jako když pracujeme s každou věkovou skupinou zvlášť.
Pokusme se tedy i přes zdánlivě bezvýchodnou situaci modlit a najít lepší řešení.
Jestliže to opravdu nejde, připravme pro děti oddělený program alespoň někdy.
Pravidelný program pro „univerzální skupinu" dětí nepřipravujme na nějaký průměr či střed (nejmladší a nejstarší budou zase ošizeni), ale zařaďme různé prvky, které osloví vždy určitou věkovou skupinu. Při odpovídání na otázky a vykonávání úkolů dávejme přednost mladším, starší děti zapojme do spolupráce při vyprávění, dramatizaci biblických scének... Zařaďme spolehlivé „hity" pro každou skupinu, které nahradí nudnější momenty programu.
V materiálech „Objevujme Bibli se školáky" najdeme ke každému tématu náměty pro mladší i starší školní věk, z nichž se dá „namíchat" přijatelná směs pro naši „univerzální skupinu". Nespokojme se však s provizorním řešením a snažme se pro duchovní růst dětí vytvořit optimální podmínky.
4) Jak být pro děti kamarádem i autoritou? Kde je hranice?
Hranici kamarádství a autority u dětí lze těžko všeobecně položit. Naši pevnost, rozhodnost a důslednost děti očekávají, vždyť jsme vedoucími skupiny - naopak nerozhodnost a nejistotu děti rychle rozpoznají a využijí (k naší škodě). Můžeme s dětmi jednat přátelsky i bez toho, abychom byli jedněmi z nich. Od dětí bychom měli očekávat úctu a respekt (nedovolovat si osobní narážky na učitele), ale zároveň bychom neměli postrádat smysl pro humor, osobní otevřenost a zájem o jejich dětské starosti.
5) Jak často máme vést děti k obrácení? Každý týden, nebo jednou za čas?
Pravidelné výzvy otupí v dětské mysli jedinečnost nabídky Boží záchrany. Je vhodné v určitých časových intervalech připravit příležitosti, kdy s dětmi sdílíme evangelizační poselství a děti se mohou rozhodnout pozvat Ježíše do svého života, avšak k samotnému kroku přijetí Ježíše je vhodný osobní rozhovor.
Některé děti z věřících rodin mohou učinit tento zásadní krok k Ježíši samy, bez cizí pomoci, jiné mají všelijaké otázky či nevědí, jak to udělat. Možná se o to i kdysi pokusily, ale nejsou si jisté, zda Ježíš vstoupil do jejich života. Potřebují možnost osobního rozhovoru a povzbuzení.
Doporučujeme přečíst si poznatky o tom, jak vést takový rozhovor, v knížce „Každé dítě potřebuje slyšet evangelium". Zde najdeme také spoustu námětů ke sdílení evangelizačního poselství.
